Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je naše volba chaos nebo řád

9. 6. 2013

Naše vlast, Česká, dříve Československá republika, byla založena na základě výsledků 1. Světové války. Byla kompilátem demokracie západního typu a slovanských kořenů našeho lidu. Ke vzniku nového státu uprostřed Evropy bylo zapotřebí vůle a součinnosti mocných tohoto světa .Je nabíledni, že nový útvar, ač s bohatou historií, byl  trnem v oku mnoha vlivným skupinám tehdejší Evropy.  Proto se od počátku naši dědové snažili o posílení nově vzniklé republiky jak politicky, tak hospodářsky a vojensky. Přes všechny protivenství dokázali novou republiku až do osudného roku 1938 ochránit a zvelebovat.

Období anexe naší země nacistickým Německem znamenalo zastavení pozitivního vývoje naší země a ani následující čtyřicetileté období moci komunistů s ruskými tanky v zádech nelze nazvat příliš šťastnou etapou vývoje naší vlasti. Došlo nepochybně k mnoha a mnoha excesům a křivdám. Nicméně musím jasně prohlásit, že ani za tohoto obskurního režimu nedocházelo k výprodeji, rozkrádání a ničení národního bohatství zdaleka v takové míře, jako dnes. Zadlužení republiky bylo v porovnání s dneškem směšné. Koncem roku 1989 však nejenže neexistoval žádný veřejnoprávní dluh, ale naopak polistopadový režim převzal finanční aktiva ve výši asi 85 mld. Kč. K tomu navíc asi 107 tun měnového zlata. Pokud šlo o tzv. hrubý zahraniční dluh, ten nepřesáhl výši 500 US dolarů na obyvatele. 

 

Následná etapa přinesla sice chvilkové uvolnění a možná i jakousi euforii ze změny režimu,  ale zároveň  mnoho nových problémů, jejichž dosah si dnes umíme představit jen stěží.

Je všemožnými způsoby zmenšován národní majetek a zároveň se dramaticky zvyšuje zadluženost.

Je záměrně likvidována armáda, jakožto symbol a předpoklad samostatnosti republiky. Byla zrušena branná povinnost bez jakékoliv náhrady a je nastoleno zdání, že jakékoliv problémy za nás vyřeší  několik  placených profesionálů. Hlavně v lidech udusit pocit sounáležitosti s republikou.

Slovo vlast a vlastenectví je v médích odmítáno,  aneb je dáváno na roveň nacionalismu.

Je zpochybňováno poválečné uspořádání Evropy a to i v mediích. Je nám vnucován pocit spoluviny za výsledky II. Světové války

Je rozvracen institut klasické rodiny, jakožto základní prvek společnosti .

Je relativizován vliv křesťanství na vývoj a církve se stávají spolupachateli úpadku,  namísto  svého základního úkolu, tedy ukazovat cestu nejistým a zbloudilým.

Médii a podivnými aktivistickými skupinami je nám vnucována jakási občanská společnost s brutálními zelenými atributy bez jakékoliv zodpovědnosti za způsobené škody.

Smysluplnou prací je obtížné uživit rodinu. Ovšem sociální dávky lidem,kteří  pracovat nikdy nebudou neustále rostou.

Demokracie, která je omílána jako svatá mantra, není evidentně schopna nabídnout smysluplné a důvěryhodné řešení.  Proto není divu, že se v takovéto situaci množí alternativní nabídky nových, mnohdy revolučních řešení. Objevují se uskupení a jedinci, vzývající přímou demokracii, další vzývají pozitivní evoluci a jiní nabízejí silného vůdce a volají nic než národ.

 Proto si myslím, že je dobré zamyslet se nad faktem, že v takto překotně se vyvíjející společnosti je nebývalý zájem o členství v tak podivném uskupení, jako je ŘÁD STRÁŽCŮ KORUNY A MEČE. http://www.radstrazcu.cz/

 Na toto společenství jsem narazil asi před rokem a od té doby sleduji jejich stránky a snažím se zjistit co nejvíce o jejich aktivitách. Podle všeho se jedná o řád nerytířský mající základy ve svobodném zednářství, který je naroubován na počátky vzniku Československé republiky. Hlásí se ke slovanství, ale respektuje naše historické vztahy v Evropě.

 Snaha zakladatelů tohoto řádu - tedy pánů Šámala, Masaryka, Rašína a Beneše - byla zakotvit novou republiku i v neoficiálních mocenských uskupeních. Byla to snaha naprosto pochopitelná a správná.

Velice zajímavá kapitola je blízkost Řádu strážců a Řádu německých rytířů, kteří pomáhali financovat naše opevnění a následně byli nacisty pronásledováni. Dokumentuje to snahu vedení první republiky o spolupráci s tím lepším, co v Německu bylo, a snahu o pokračování historických vazeb s Německem.

Hodnoty a odkazy, k nimž se Řád ve svých dokumentech hlásí, je to, co ho zřejmě činí pro mnoho lidí přitažlivým. Jsou to hodnoty, které jsou dnešním politickým vedením pošlapávány.

Zatím to vypadá, že se jedná o uzavřenou skupinu lidí, kteří prošli přijímacím rituálem a nemají zájem na jakékoliv medializaci své ani svých kolegů. Ale to vyplývá z podstaty každého řádu. Bohužel tím je také dán fakt, že o jejich existenci mnoho lidí nemá správné informace.  Každopádně od nikoho nic nechtějí a své aktivity si konají za své, což je v dnešní době, kdy se málokterá činnost obejde bez evropských nebo jiných dotací, chvályhodné.

V loňském roce byl ustaven tzv. třetí řád Řádu.  Je přístupnější pro zájemce a umožní jim seznámit se s fungováním společenství v praxi.

V době, kdy programy politických stran jsou pouze vějičky na voliče a den po volbách splývají v rozměklou nevábnou hmotu, je spolek, který nevzývá demokracii ale pořádek a řád na základě starých a vyzkoušených principů  a hodnot, zajímavou alternativou. Zatím je politicky neaktivní, ale jsem si jist, že dříve nebo později bude konfrontován s nutností politiku nějak komentovat nebo do ní dokonce aktivně vstoupit.

Tento krok bude ale pro takto ustavenou a řízenou organizaci velice rizikový. Znamenal by otevření se vnějším vlivům a postupně by byl donucen ke korekcím svých východisek až by z nich nic nezbylo. A to by bylo něco, co zakladatelé jistě nechtěli.

Za posledních dvacet let jsme ostatně byli svědky sebezničení několika politických uskupení, které jistě měli zpočátku velké ambice. To by mělo být představitelům Řádu mementem a varováním před ukvapenými kroky.

Jiná věc je vyjádření podpory již existujícímu politickému subjektu. Ale zde budou mít pánové jistě velkou práci vybrat takový, který alespoň částečně souzní svým programem s východisky Řádu a není na něm nános bahna z dob minulého vládnutí.

 Jako jeden z mála vhodných kandidátů na takovouto podporu se mi jeví Strana svobodných občanů (SSO). Jejich programová východiska jsou z větší části podobná východiskům Řádu, jsou již několik volebních období neparlamentní stranou, a proto nejsou indoktrinováni přeběhlíky a politickými turisty a jejich nabídka pro voliče je od samotného vzniku strany stejná a srozumitelná. To, že nedostali zatím dostatečný počet hlasů, potřebný pro průnik do parlamentu nemůže být směrodatné. Neslibují nesplnitelné a nemají peníze na masivní kampaně, vymývající mozky voličům.

Je třeba si také uvědomit, že podstatná část obyvatel k volbám prostě nejde. To je skupina, kterou je možno oslovit jinými hodnotami, než nabízí dnešní parlamentní matadoři.

Přeji Řádu co nejvíce příznivců, protože není mnoho uskupení hájících naše národní zájmy nezištně a bez politických ambic.

Vzpomeňme slova klasika. Dvě věci mě uvádějí v úžas. Hvězdné nebe nad hlavou a vnitřní řád (kategorický imperativ - podle Kanta)ve mně.

Pokud jednoho neb druhého se nedostává, ztrácí člověk kompas.

 Pokusme se poodstoupit od neustále se zrychlujícího světa. Nahraďme pseudohodnoty hodnotami skutečnými.

Vraťme slovům jejich smysl.

Vladimír Křížek